Category: Bez motivace to nejde

Září 6th, 2017 by scyther

Další rok uběhl jak voda, podzim je za dveřmi a Opavská Míle úspěšně za mnou. Už třetí v pořadí. Letos se na startu sešla bezmála tisícovka běžců a to už je docela slušný chumel, vám povím. Tím, že tento rok nemám moc naběháno, tak výsledný čas 7:43 je vlastně oproti času 7:39 z roku 2015 a 7:18 z roku loňského vůbec nejhorší. A nebudu to přisuzovat tomu, že start závodu připomínal spíš 1609 metrů překážek, protože prokličkovat se mezi vším tím potěrem a kočárky byl občas porod. 😀 Ano, mohl jsem „pár vteřin“ nahnat, ale při pohledu na čas vítězného Honzy Friše 4:05 mám v jednom jasno. Sprinter ze mě nikdy nebude. Ale to přece dávno vím.

Výsledky zde:
http://results.onlinesystem.cz/ResultsOverall/Index/1005

***

Another year has gone, same like another Opavská Míle is successfuly done. Third in row. This year started almost 1000 runers and this is lot of people. Thanks to lack of training my time was worst in last three years, but it was fun and I really enjoy it. My final time was 7:43 and one thing I know certainly. I´ll never be a sprinter.

Results are here:
http://results.onlinesystem.cz/ResultsOverall/Index/1005

 


 

Posted in Bez motivace to nejde, blog, Ve zdravém těle zdravý duch

Únor 27th, 2017 by scyther

– 47,3 Kg tuku od prvního vážení u Simony před dvěma lety a o 71 kil lehčí od své maximální formy.

V únoru jsem se konečně oklepal ze zdravotních komplikací (rýmička, chřipka, angína, bronchitida a ideálně všechno najednou).  🙂 Naběhl jsem do fitka, taky moc nedbal na dietu a co byste řekli? Ano. Po tom, co jsem si „dopřával“ chlapské šestinedělí a váha klesla na historické minimum, šla zase o něco nahoru. No. O něco. Skoro o tři kila.

Co je ale fajn je skutečnost, že není kilo jako kilo. 🙂 Takže podstatná část z tohoto byla svalová hmota, co šla během nemoci dolů, nějaká voda a přes půl kila tuků. Není to sice vývoj, který bych si před plánovanou plastikou břicha představoval, ale něco takového jsem čekal.

Už se mi to krátí a já mám zhruba měsíc, abych ořezal tuky co to půjde, takže následující týdny se budu snažit být co nejpoctivější v dietě a pokusím se tuky ořezat opravdu na max. Teda na minimum. A než se vydám pod nůž, tak si udělám nějakou tu fotku bez trička na památku, abych to měl s čím srovnat. A třeba vám i ukážu, jak to vypadá před bojem a jak to bude vypadat po něm. To ale ještě uvidím. Držte mi pěsti a já se budu snažit, aby příští vážení začínalo sedmičkou. 🙂

Pro srovnání přidávám i to minulé „nemocenské“ vážení.

Stačí chtít, a dokážeme všechno na světě.


 

Posted in Bez motivace to nejde, blog, Neberu to na lehkou váhu

Únor 19th, 2017 by scyther

… a chřipka a bronchitida a …

Abych tady nepsal jen o jídle, i když o tom to je opravdu v první řadě, tak tady je důkaz místo slipů (ne, to není překlep). 😀 Důkaz, že se dokonce i hýbu. Po šesti týdnech, co jsem byl marod, jsem vyrazil do fitka. Bylo to po té době fakt kruté a člověku se ani nechce věřit, jak moc udělá hloupá chřipka a bronchitida s fyzičkou. Ale „termín“ se blíží a tak je třeba si máknout a dopálit toho co nejvíc.

Na plastiku břicha a hrudníku se fakt těším (v rámci možností), protože pak začne další etapa mé cesty. Další neprobádaná stezka, na kterou se vydám a kterou hodlám úspěšně projít až do konce, kde bych jednou skutečně rád stanul na fitness soutěži na pódiu, vedle těch namakaných a vyrýsovaných borců. Ne proto, abych vyhrál (zas tak moc si nefandím 😀 ), ale abych všem a hlavně sám sobě dokázal, že i když vaše sny zprvu vypadají sebevíc bláhově, s pevnou vůlí a odhodláním se dají skutečně splnit.

Na co se však netěším, to je těch cca osm týdnů rekonvalescence, kdy mě pak čeká podobná situace jako teď. Fyzička a síla někde hodně dole. Ale je to výzva. Výzva, které se hodlám postavit s čelem hrdě vztyčeným.

Protože za mě to nikdo neudělá. A já prostě CHCI!!!

Vaše jméno:*
Váš E-mail:*

Vaš vzkaz:*
Opište znaky na obrázku:

Reklama:

Posted in Bez motivace to nejde, blog, Ve zdravém těle zdravý duch

Únor 9th, 2017 by scyther

Sociální sítě mám rád hlavně proto, že na nich je spousta lidí, kteří mě dokáží nakopnout a posunout dál. A WLStories ať už na Facebooku, nebo na Instagramu jich nabízí opravdu dost.  A některé příběhy zní až moc povědomě. Třeba jako ten od Tiago Nunese.

I was obese since I was a kid. Of course I always have some limitations because of weight. I start on gym in 2012 with some friends just for fun but I dont take a good diet but o start to loose some weight i start the year with 146kg. In 2013 I start the really Journey with amount of cardio and gym and my inspiration was not the same everyday. I have got days that im want to giveup but I dont! Im end year with 75kg why? Because I dont give up! Im looking for Mirror and see me fat yet… My mind was so confuse! I was afraid of eating atually I have some yet! But now I want too build some muscle lean one to dont increase my bf. Its hard but i won’t give up one more time! The loose skin is a problem now but Its just a mark of my Journey. With my IG o want to show the people that its never to late for start Starting tip: the serious tip is believe in yourself doesn’t matter which objetive do you want but do it with consistence and with discipline. And remeber we all have a bad time on ours Journeys but the secret is the same. Dont giveup!

Tenhle příběh zní …
… dost povědomě …
… až moc povědomě …
… a ta fotka vpravo, …
… něco hodně podobného vídám denně při pohledu do zrcadla i já.

Ano. Vím. Ono se lehce řekne: „Není se za co stydět.“ Ono se to lehce řekne těm, kdo si tou cestou neprošli. Kdo tohle na sobě nemají. Já zatím nenašel odvahu to vyfotit. Nemám ji. Některé věci se totiž řeknou lehce, ale hůř se to vnutí hlavě. Ten boj v ní je totiž několikanásobně složitější. Ale než půjdu na plastiku, vyfotím to. Minimálně na památku. Nevím, zda to někdy zveřejním. Proč?
Nemám tu odvahu…
…zatím.

.

Vaše jméno:*
Váš E-mail:*

Vaš vzkaz:*
Opište znaky na obrázku:

Reklama:

Posted in Bez motivace to nejde, blog

Leden 10th, 2017 by scyther

Nevím proč, ale pořád si nějak nemyslím (nebo mi to zatím nedochází), že bych dokázal něco světoborného a úžasného. Ale vždycky, když mi dojde podobný email, jako je tento, tak mě to neskutečně potěší a hlavně utvrdí v tom, abych vytrval, makal na sobě dál a celou tu klikatou a mnohdy nelehkou cestu mapoval.

Když jsem zakládal tento blog, použil jsem větu: Pokud bych nabudil a inspiroval jediného člověka, tak to má smysl. Jsem nesmírně rád, že svým příběhem dokážu v některých lidech vzbudit odhodlání a touhu na sobě zamakat, vyjít za svým snem, a že všechno to vypisování prostě MÁ SMYSL. Teď už to vlastně nedělám JEN pro sebe, ale i pro Vás, co mě sledujete a čtete.

Díky moc za tato vřelá slova:

Zrovna dnes jsem si přečetla Váš příběh a musím Vám říct že od téhle chvíle jste pro mě motivaci VY. To co jste dokázal je opravdu ohromující. Doufám, že se mi podaří alespoň polovina z toho co Vám. A děkuji vám za zprávu každé povzbuzení se hodí. Děkuji.

A spíš naopak.
Já děkuji. 🙂

Pokud se chcete na něco zeptat, na něco co vás zajímá, chcete v něčem poradit, nebo si jen ta nezávazně pokecat, klidně mi napište:

Vaše jméno:*
Váš E-mail:*

Vaš vzkaz:*
Opište znaky na obrázku:

 

Posted in Bez motivace to nejde, blog, Thinspirace

Leden 3rd, 2017 by scyther

Po týdnu vánočního obžerství, které znamená 4 kila nahoře jsem se rozhodl, že se do finálního spurtu před dnem „D“ namotivuju podobně jako před rokem.
Moc jsem nerozmýšlel a z fleku jsem se přihlásil do právě startující půlroční DietBet.
Loni jsem celkové zápisné 145 dolarů nakonec rozmnožil na krásných 338$. Tedy za zápisné 3800 kaček na půl roku jsem vyhrál něco kolem 8,5 tisíce!!! které mi skutečně došly na účet. 🙂
Tehdy se nás účastnilo 134 hráčů a v banku bylo 17325$.
Novoroční výzvy, do které jsem se přihlásil dnes se účastní „zatím“ přes 5880 hráčů a v banku cca 778000$. Tedy něco kolem 20 MILIÓNŮ korun. 🙂 Docela fajn, ne? A víte, jak to je s těmi novoročními předsevzetími. Tedy kolik lidí se na ně po měsíci vykašle, že?
Pokud pro vás není to největší motivací vlastní zdraví, což takhle zkusit „hru,“ která skutečně funguje.
Koho by to zajímalo, klidně se ptejte. Není totiž lepší pocit než zhubnout a ještě za to dostat zaplaceno
#vyzkoušenoZaVás

Aktuální hra je TADY. Průběžně se budu chlubit, jak se daří, či nedaří.

 


 

Posted in Bez motivace to nejde, blog, Hubne se v kuchyni, Thinspirace

Prosinec 11th, 2016 by scyther

Vida, vida, vida. Tohle ráno veliké překvápko. Váha ukazovala 84,5kg. Moje nejnižší váha vůbec. 🏆
To znamená, že od začátku cesty za svým cílem jsem dnešním dnem zhubl o 70,5 kila.
Konečně se blížím svému snu. 🏅
A pamatuj:
Stačí chtít a dokážeš všechno na světě. I ty.
***
Well, well, well. This morning big surprise. Scale showed 84,5 kgs/186lbs. My lowest weight ever. 🏆
That means, that from beginning of my journey i lost 70,5kgs/155lbs.
Finally I’m reaching my goal.🏅
Remember:
If you put your mind to it, you can accomplish anything.

#win #155lbslost #155lbsdown #inspiration #thinspiration #fitspiration #weightloss #healthy #instafit #weightlosstransformation #weightlossmotivation #obesetobeast #fitnessmotivation #transformationjourney #Weightlossjourney #fitnessjourney #lifechanges #motivation #nevergiveup #beforeandafter #beforeandafterweightloss #wls #extremeweightloss #ibeatobesity #fattofit #transformationthursday #exercise #happy


 

Posted in Bez motivace to nejde, blog, Thinspirace

Listopad 30th, 2016 by scyther

Mezi těmito dvěma fotkami je rozdíl cca 4 roky. A taky je mezi nimi rozdíl 68kilo. Ten první rozdíl (časový), ten neovlivním ani já, ani ty. Čas a stárnutí nezastavíme. Ale ten druhý rozdíl (váhový) je jen a jen v našich rukách. Je to naše volba. A moje tělo – moje pravidla. Záleží čistě na nás, jak si ta pravidla nastavíme. A jestli podle nich budeme hrát. A naše těla jsou „pouze“ výsledkem této „hry.“
Moje tělo, moje pravidla, můj sen, moje cesta. A i když nejsem tak rychlý, jako ostatní, nezáleží na tom do doby, pokud se stále posunuju vpřed. Byť po malých krůčcích, pořád vpřed a nikdy zpátky. A to je zásadní. Jít kupředu. Stačí totiž jen chtít a dokážeme všechno na světě.
***
There is a four year difference between those two photos. And there is difference 150lbs / 68kgs. The first difference (time🕑) is not my, or your choice. You know. We can not stop time and aging. But the second difference (weight) is just my own choice. My body – my rules. It depends only on us, how we set our own rules and if we play by them. 🏳🏴And the body is „just“ result of that „game.“🏁
My body, my rules, my dream, my journey. I may not be as fast as the others are. But no matter what, I’m still moving forward. ⏩Not back. ⏪And that is the point. Keep moving. If you put your mind to it, you can accomplish anything.🏁🏅🏆

4roky


 

Posted in Bez motivace to nejde, blog, Trocha srovnání je občas třeba

Září 11th, 2016 by scyther

Dneska jsem uběhl svůj první půlmaraton. Ty vole. Já. Já, který jsem ještě tři roky zpátky měl 155 kilo a nebyl jsem schopný uběhnout 500 metrů, aniž bych nevyplivl plíce.

Ale byl to boj. Přiznávám. Přípravu jsem dost podcenil (škola byla prostě přednější) a do neděle 11.09.2016 (kdy se tenhle můj prozatímní životní závod konal) byla zatím nejdelší vzdálenost, kterou jsem kdy uběhl v kuse necelých 12km. O to to však pro mě byla větší výzva. Dokážu to, nebo ne? Doběhnu, dojdu, doplazím se, nebo to vzdám? Poslední možnost jsem zavrhl hned jak mi přišla na mysl. I kdybych se měl doplazit, tak dokončím. S tím jsem do svého prvního půlmaratonu šel. S tím, že to nevzdám!!!

Startovalo se v pravé poledne. Teploměr ukazoval už druhým dnem 30 stupňů celsia ve stínu a na nebi byl jediný pidimráček, který se asi slunil. Horko nejenže zajišťovala ta žlutá žhnoucí potvora na obloze, ale i rozpálený asfalt cest, po kterých se běželo. Míst, kde by se cestou dalo schovat do stínu, bylo opravdu poskrovnu. Hooodně poskrovnu. Bylo mi jasné, že jestli chci v tom hicu přežít, musím to brát zvolna. Proto jsem netlačil na pilu.

Odstartovalo se a nějakých 30 vteřin trvalo, než jsem se rozběhl. Dopředu jsem se záměrně necpal. Začátek byl volný, řekl bych klidný a běželo se fakt dobře. Což pro mě byla tak trochu matoucí situace a následovala první chyba. Tou bylo, že jsem proběhl první občerstvovací stanicí na pátém kilometru, aniž bych se napil. Měl jsem strach, že vypadnu z rytmu a bude to horší, než běžet dál a cítil jsem se v pohodě. Od cca sedmého kilometru jsem se za tohle rozhodnutí proklínal a nadával si do nepublikovatelných částí ženských dolních partií a kupředu mě hnala hlavně představa vody na desátém kilometru. Tam, doslova jako životabudič pomohlo, když mě pán za stolkem slil studenou vodou. Hotový orgasmus, když ta studená voda tekla po zádech, to vám povím. 🙂 Kopl jsem do sebe dva jonťáky, dal si energygel co jsem měl s sebou, zapil to ještě kelímkem čisté vody a hurá do druhé půlky.

Kupodivu jsem nohy po pár set metrech zase dostal do tempa, nic nebolelo (což mě samotného překvapilo), takže se běželo opět fajn. Ani jsem se nenadál a vida ho. 14,5 km a další občerstvovačka. Dal jsem si nějaký hroznový cukr, co jsem vyfasoval ve středu na Opavské míli, další dva jonťáky, na vyčištění držky kelímek vody, zase jsem se svlažil vodou z lavoru od hlavy až po trenky a hurá do poslední třetiny.

A tady byl tak trochu průser. Poslední třetina se totiž táhla hlavně po rozpálené cestě a teď už vím, jak to nejspíš vypadá v pekle. Na zhruba 3 kilometry jsem se zakecal s nějakým klukem, co běžel maraton (bláááázen) a trochu jsem přidal do tempa s ním. Docela jsem koukal, že jsem během té doby předběhl asi dalších 15 lidí, nic mě nebolelo a já byl ještě schopný během běhu mluvit. Po výběhu na most přes Místeckou jsme se rozloučili (borec byl přeci jen rychlejší a já jsem ho i přes své zvýšené tempo brzdil) a tak jsem zpomalil.

Hlavně proto, že aniž by mi to došlo, tak ty 3 kilometry jsem dost přepálil. Druhá chyba. Nohy mě sice nebolely (i když se začínala zvolna ozývat levá achilovka – nic co by se nedalo vydržet), ale už jsem neměl prostě síly. Kolem 19 km na mě přišla neskutečná krizovka, kdy jsem v podstatě neběžel, ale pár set metrů jen šel. V držce bylo jako na Sahaře (nejsem asi sám, kdo by v těchto místech a v tom hicu obzvlášť uvítal polní lazaret v podobě občerstvovací stanice) a i když jsem neměl čím to zapít, dal jsem si poslední tři kousky hroznového cukru co mi zbyly v kapse a zkusil zase běžet. Nějakého půl kilometru. Pak jsem opět na pár set metrů přešel do chůze, protože to horko bylo neskutečné a já myslel, že se roztopím jak sněhulák ve vysoké peci. Když jsem tak koukal před sebe (ani jednou jsem se během celé doby neotočil zpátky), jako já na tom byli fakt všichni. Pochod zombíků to připomínalo. 🙂 Ale zařekl jsem se. Zařekl jsem se, sebral poslední síly co jsem ještě měl někde v malíčcích u nohou a tu poslední míli jsem se sebezapřením doběhl. Už kvůli sobě jsem musel.

A řeknu vám, ten pocit kdy časomíra ukázala moje jméno a finální čas, ten byl k nezaplacení.  V čase 2:24:04 jsem s pokorou pokořil sám sebe a dokončil svůj první půmaraton. Tyvoe já. Já, kdo měl na gymplu problém dokončit patnáctistovku.

Ten pocit, kdy překonáte své vlastní limity a dokážete si, že zvládnete víc, než si dokážete vlastně představit, ten je k nezaplacení a přeji Vám všem ho jednou zažít.

***
Today I finished my first half marathon.
I must admit, I underestimated preparation, but it was much bigger challenge. Can I do it, or not? At 19km came unbelievable crisis and few hundred meters I literally just walk, same it was somewhere about 20km, but then, I found rest of my energy and last mile I run again. I finished with time 2:24:04
It was 30 celsius degrees in the shade and almost whole track was situated to asphalt roads. Now i know, how hell must look. I’m extremely satisfied I did it. I can’t believe it yet. I ran half marathon.

 

 

Processed with MOLDIV

Processed with MOLDIV

Posted in Bez motivace to nejde, blog, Ve zdravém těle zdravý duch

Září 7th, 2016 by scyther

Druhá opavská míle za mnou. Loni byl čas 7:39, letos 7:18 takže lehké zlepšení. Ono ty sprinty jsou trochu něco jiného, než delší trasy. Bylo to o plíce. 🙂

Ale na startu i v cíli jsme se potkali s Niki z Rádia čas rock, překecal jsem zase Radima a nově i Honzu z firmy a jak jsem zjistil, tak ve své kategorii na druhém místě skončil i se skvělým časem 5:01 Daniel Ostrák od nás z Bohuslavic. Tenhle event mám hodně rád.

 

 

Processed with MOLDIV

 

2016-09-07-opavska_mile_03


 

Posted in Bez motivace to nejde, blog, Ve zdravém těle zdravý duch

Inline
Inline