Category: Ve zdravém těle zdravý duch

Únor 19th, 2017 by scyther

… a chřipka a bronchitida a …

Abych tady nepsal jen o jídle, i když o tom to je opravdu v první řadě, tak tady je důkaz místo slipů (ne, to není překlep). 😀 Důkaz, že se dokonce i hýbu. Po šesti týdnech, co jsem byl marod, jsem vyrazil do fitka. Bylo to po té době fakt kruté a člověku se ani nechce věřit, jak moc udělá hloupá chřipka a bronchitida s fyzičkou. Ale „termín“ se blíží a tak je třeba si máknout a dopálit toho co nejvíc.

Na plastiku břicha a hrudníku se fakt těším (v rámci možností), protože pak začne další etapa mé cesty. Další neprobádaná stezka, na kterou se vydám a kterou hodlám úspěšně projít až do konce, kde bych jednou skutečně rád stanul na fitness soutěži na pódiu, vedle těch namakaných a vyrýsovaných borců. Ne proto, abych vyhrál (zas tak moc si nefandím 😀 ), ale abych všem a hlavně sám sobě dokázal, že i když vaše sny zprvu vypadají sebevíc bláhově, s pevnou vůlí a odhodláním se dají skutečně splnit.

Na co se však netěším, to je těch cca osm týdnů rekonvalescence, kdy mě pak čeká podobná situace jako teď. Fyzička a síla někde hodně dole. Ale je to výzva. Výzva, které se hodlám postavit s čelem hrdě vztyčeným.

Protože za mě to nikdo neudělá. A já prostě CHCI!!!

Vaše jméno:*
Váš E-mail:*

Vaš vzkaz:*
Opište znaky na obrázku:

Reklama:

Posted in Bez motivace to nejde, blog, Ve zdravém těle zdravý duch

Prosinec 30th, 2016 by scyther

Co bych se vymlouval. Snaha byla, ale těch aktivit je nějak moc, stejně jako těch chřipek. 🙁

 

 

2016-10 2016-11 2016-12


 

Posted in Thinspirace, Ve zdravém těle zdravý duch

Říjen 1st, 2016 by scyther

Poslední dobou moc času není, ale v září jsem dokončil svůj první (a věřím že ne poslední) půlmaraton a pak jsem se vrhnul zvedat železo. 🙂

 

2016-09


 

Posted in blog, Ve zdravém těle zdravý duch

Září 11th, 2016 by scyther

Dneska jsem uběhl svůj první půlmaraton. Ty vole. Já. Já, který jsem ještě tři roky zpátky měl 155 kilo a nebyl jsem schopný uběhnout 500 metrů, aniž bych nevyplivl plíce.

Ale byl to boj. Přiznávám. Přípravu jsem dost podcenil (škola byla prostě přednější) a do neděle 11.09.2016 (kdy se tenhle můj prozatímní životní závod konal) byla zatím nejdelší vzdálenost, kterou jsem kdy uběhl v kuse necelých 12km. O to to však pro mě byla větší výzva. Dokážu to, nebo ne? Doběhnu, dojdu, doplazím se, nebo to vzdám? Poslední možnost jsem zavrhl hned jak mi přišla na mysl. I kdybych se měl doplazit, tak dokončím. S tím jsem do svého prvního půlmaratonu šel. S tím, že to nevzdám!!!

Startovalo se v pravé poledne. Teploměr ukazoval už druhým dnem 30 stupňů celsia ve stínu a na nebi byl jediný pidimráček, který se asi slunil. Horko nejenže zajišťovala ta žlutá žhnoucí potvora na obloze, ale i rozpálený asfalt cest, po kterých se běželo. Míst, kde by se cestou dalo schovat do stínu, bylo opravdu poskrovnu. Hooodně poskrovnu. Bylo mi jasné, že jestli chci v tom hicu přežít, musím to brát zvolna. Proto jsem netlačil na pilu.

Odstartovalo se a nějakých 30 vteřin trvalo, než jsem se rozběhl. Dopředu jsem se záměrně necpal. Začátek byl volný, řekl bych klidný a běželo se fakt dobře. Což pro mě byla tak trochu matoucí situace a následovala první chyba. Tou bylo, že jsem proběhl první občerstvovací stanicí na pátém kilometru, aniž bych se napil. Měl jsem strach, že vypadnu z rytmu a bude to horší, než běžet dál a cítil jsem se v pohodě. Od cca sedmého kilometru jsem se za tohle rozhodnutí proklínal a nadával si do nepublikovatelných částí ženských dolních partií a kupředu mě hnala hlavně představa vody na desátém kilometru. Tam, doslova jako životabudič pomohlo, když mě pán za stolkem slil studenou vodou. Hotový orgasmus, když ta studená voda tekla po zádech, to vám povím. 🙂 Kopl jsem do sebe dva jonťáky, dal si energygel co jsem měl s sebou, zapil to ještě kelímkem čisté vody a hurá do druhé půlky.

Kupodivu jsem nohy po pár set metrech zase dostal do tempa, nic nebolelo (což mě samotného překvapilo), takže se běželo opět fajn. Ani jsem se nenadál a vida ho. 14,5 km a další občerstvovačka. Dal jsem si nějaký hroznový cukr, co jsem vyfasoval ve středu na Opavské míli, další dva jonťáky, na vyčištění držky kelímek vody, zase jsem se svlažil vodou z lavoru od hlavy až po trenky a hurá do poslední třetiny.

A tady byl tak trochu průser. Poslední třetina se totiž táhla hlavně po rozpálené cestě a teď už vím, jak to nejspíš vypadá v pekle. Na zhruba 3 kilometry jsem se zakecal s nějakým klukem, co běžel maraton (bláááázen) a trochu jsem přidal do tempa s ním. Docela jsem koukal, že jsem během té doby předběhl asi dalších 15 lidí, nic mě nebolelo a já byl ještě schopný během běhu mluvit. Po výběhu na most přes Místeckou jsme se rozloučili (borec byl přeci jen rychlejší a já jsem ho i přes své zvýšené tempo brzdil) a tak jsem zpomalil.

Hlavně proto, že aniž by mi to došlo, tak ty 3 kilometry jsem dost přepálil. Druhá chyba. Nohy mě sice nebolely (i když se začínala zvolna ozývat levá achilovka – nic co by se nedalo vydržet), ale už jsem neměl prostě síly. Kolem 19 km na mě přišla neskutečná krizovka, kdy jsem v podstatě neběžel, ale pár set metrů jen šel. V držce bylo jako na Sahaře (nejsem asi sám, kdo by v těchto místech a v tom hicu obzvlášť uvítal polní lazaret v podobě občerstvovací stanice) a i když jsem neměl čím to zapít, dal jsem si poslední tři kousky hroznového cukru co mi zbyly v kapse a zkusil zase běžet. Nějakého půl kilometru. Pak jsem opět na pár set metrů přešel do chůze, protože to horko bylo neskutečné a já myslel, že se roztopím jak sněhulák ve vysoké peci. Když jsem tak koukal před sebe (ani jednou jsem se během celé doby neotočil zpátky), jako já na tom byli fakt všichni. Pochod zombíků to připomínalo. 🙂 Ale zařekl jsem se. Zařekl jsem se, sebral poslední síly co jsem ještě měl někde v malíčcích u nohou a tu poslední míli jsem se sebezapřením doběhl. Už kvůli sobě jsem musel.

A řeknu vám, ten pocit kdy časomíra ukázala moje jméno a finální čas, ten byl k nezaplacení.  V čase 2:24:04 jsem s pokorou pokořil sám sebe a dokončil svůj první půmaraton. Tyvoe já. Já, kdo měl na gymplu problém dokončit patnáctistovku.

Ten pocit, kdy překonáte své vlastní limity a dokážete si, že zvládnete víc, než si dokážete vlastně představit, ten je k nezaplacení a přeji Vám všem ho jednou zažít.

***
Today I finished my first half marathon.
I must admit, I underestimated preparation, but it was much bigger challenge. Can I do it, or not? At 19km came unbelievable crisis and few hundred meters I literally just walk, same it was somewhere about 20km, but then, I found rest of my energy and last mile I run again. I finished with time 2:24:04
It was 30 celsius degrees in the shade and almost whole track was situated to asphalt roads. Now i know, how hell must look. I’m extremely satisfied I did it. I can’t believe it yet. I ran half marathon.

 

 

Processed with MOLDIV

Processed with MOLDIV

Posted in Bez motivace to nejde, blog, Ve zdravém těle zdravý duch

Září 7th, 2016 by scyther

Druhá opavská míle za mnou. Loni byl čas 7:39, letos 7:18 takže lehké zlepšení. Ono ty sprinty jsou trochu něco jiného, než delší trasy. Bylo to o plíce. 🙂

Ale na startu i v cíli jsme se potkali s Niki z Rádia čas rock, překecal jsem zase Radima a nově i Honzu z firmy a jak jsem zjistil, tak ve své kategorii na druhém místě skončil i se skvělým časem 5:01 Daniel Ostrák od nás z Bohuslavic. Tenhle event mám hodně rád.

 

 

Processed with MOLDIV

 

2016-09-07-opavska_mile_03


 

Posted in Bez motivace to nejde, blog, Ve zdravém těle zdravý duch

Září 1st, 2016 by scyther

Srpen jsem chtěl zasvětit intenzivní přípravě na svůj první půlmaraton, leč intenzivní příprava na státnice byla přednější a tak jsem byl rád, že jsem stíhal alespoň fitko.

 

2016-08


 

Posted in Bez motivace to nejde, blog, Ve zdravém těle zdravý duch

Srpen 1st, 2016 by scyther

Červenec byl trochu línější, než jsem zamýšlel. Ale i přes první týden co jsem promarodil jsem hecnul železného prajzáka a byl jsem o 23 minut rychlejší než loni. 😎

Váha se ale moc nehýbala. Teda směrem dolů. Pořád se drží někde mezi 88-90 kily. V půlce srpna jdu na převážení a proměření k Simoně, tak uvidíme, jak poměr špeků a svalů. Teď je ale fakt třeba začít běhat, protože Ostravský půlmaraton, na který jsem se přihlásil už se docela blíží. 🙂

 

 

2016-07


 

Posted in Bez motivace to nejde, blog, Ve zdravém těle zdravý duch

Červenec 21st, 2016 by scyther

Dneska jsem si před „pětkou“ dal dvě kapsle Lipo-6 carnitinu a málem jsem shořel jak Norský kostel. Ale pot, to jsou jen slzy plačícího špeku.
***
Before today’s run I took two lipo-6 Carnitine pills and it was crazy. I burned like Norwegian church. Sweat is just tears of crying fat.

2016-07-21


 

Posted in blog, Thinspirace, Ve zdravém těle zdravý duch

Červenec 13th, 2016 by scyther

Tak jsem se rozhodl tuhle svou cestu zase posunout o kousek dál. Za poslední rok jsem použil celkem 8 balení spalovače Lipo6, co jsou vlevo. Docela to pomohlo, ale je třeba i makat. Po dvouměsíční pauze jsem se rozhodl objednat další dvě balení Lipo6, k tomu L-carnitin, CLA a taky svůj první protein a předtréninkovku. No a teď je to na mě. Jet čistě stravu (sbohem oreo a fidorky) a hlavně makat.
***
Well. Time to move this journey to another level. 😎 In last year I used those 8 packs of lipo6 on the left and it was realy helpfull. Now I had 2 months break and I ordered my first protein, preworkout, CLA, L-carnitine and next two Lipo6. Now comes my part in the gym. 😈

2016-07-13

 


 

Posted in blog, Hubne se v kuchyni, Ve zdravém těle zdravý duch

Červenec 9th, 2016 by scyther

Železný prajzák 2016 – pokořen

Dneska jsem dokončil svůj druhý místní triatlon, Železný prajzák. Loni byl můj cíl jednoduchý. Dokončit ho. Letos to bylo ještě jednodušší. Být lepší, než minule. 🙂
Bohužel jsem ale 10 dní před závodem chytil zase nějaký bacil co mi sedl na průdušky, takže jsem byl hodně deprimován, že letos prostě „Prajzáka“ budu muset vynechat. Fakt mě to trápilo, protože jsem se fakt těšil. Ale ve čtvrtek se to trochu zlepšilo, v pátek jsem se projel po okolí na kole, jestli to má smysl vůbec zkoušet a nakonec jsem se rozhodl jít do toho. Těch deset dní bez pohybu šlo kurevsky poznat, ale „Prajzáka“ jsem dokončil a dokonce jsem byl o 23 minut lepší, než minule. 😎 Jasně. V plavání jsem byl třetí od konce, na tom do příště fakt zamakám, ale na kole jsem pár lidí předjel a navíc a to mě těší osobně nejvíc, jsem pár lidí i předběhnul. 🙂

Loni jsem byl 195 s časem 2 hodiny a jedna minuta. Letos jsem se prodral na 135 místo s časem o 23 minut lepším. Tedy hodina a 38 minut. A příští rok se probiju do první stovky. 😎

Komplet výsledky a časy jsou tady.
***
Today I finished my second local triathlon „Iron Prajzák.“ Last year was my goal simple. Successfully finish it. This year it was quiet simplier. Just be better then last time. 🙂 I was very depressed, because 10 days ago I catched flu or something and I was sick and pretty sure, that I will not be ok, for todays triathlon. I was realy down. But last two days it was better and yesterday I decided take that challenge. Those 10 days without any body activity made a lot, but I finished it and my final time was about 23 minutes better then last year.

 

2016-07-09 - Před startem_01 2016-07-09 - Před startem_02 2016-07-09 - Před startem_03 2016-07-09 - Před startem_04

Processed with MOLDIV

Takhle mě vyplesknul při plavání Alda, co čekal až vylezu, aby mohl nahodit pruty. 🙂

2016-07-09-vysledky

 


 

Posted in Thinspirace, Ve zdravém těle zdravý duch

Inline
Inline