Category: Trocha srovnání je občas třeba

Prosinec 30th, 2015 by scyther

Konec roku vždycky patří sumarizaci toho, co se za uplynulý rok povedlo a co nepovedlo. Tak jsem posbíral pár fotek přelomů roků minulých a jak to vypadá, to klidně posuďte sami. Povedlo se mi udržet nastartovaný trend a stále jít s váhou dolů i když tu a tam občas uletím, jako třeba teď přes vánoce, kdy jsem spořádal snad všechno cukroví, na které jsem přišel, ale což. Jsme jen lidi. 🙂
Tenhle boj, to opravdu není žádný sprint, ale vytrvalostní běh na setsakra dlouhé trati a ten hlavní souboj neprobíhá v posilovně, ale v hlavě. Souboj, kdy válčí spolu mé staré JÁ a mé nové JÁ. To, čím jsem byl a to, čím chci být.
Rok 2016 je před námi a osobně si troufám říct, že nadcházejících 365 dní bude pro mě docela výzva, neb v plánu mám několik životních změn a událostí. Změnou prvního čísla mého věku ze 2 na 3 počínaje, stěhováním se do svého pokračujíce a touhou uběhnout půlmarathon konče. A pokud všechno dopadne tak, jak si představuji, tak svůj boj hodlám na podzim završit ne zrovna banálním odstraněním přebytečné kůže, které (byť to není díky pozvolnému hubnutí tak markantní) docela dost přebývá a je to vidět. :-/ Jasně. Hodně lidí mě od tohoto záměru odrazuje, ale když už jsem dokráčel až k pomyslnému moři, nespokojím se s tím, že jsem ho jen viděl, ale po hlavě do něj skočím. Takže až sundám váhu někam k 82-85 kilům, jak popisek hlásá: „Come at me bro!!!“

2012-2015


 

Posted in Bez motivace to nejde, Trocha srovnání je občas třeba, Ve zdravém těle zdravý duch

Listopad 16th, 2015 by scyther

Tohle jsem normálně nosil před zhruba třemi roky. 🙂 Dneska už si to tričko můžu pověsit maximálně jako připomínku své cesty ze stínu na zeď. 😎

 

2222

Posted in Bez motivace to nejde, Trocha srovnání je občas třeba

Listopad 12th, 2015 by scyther

Tento týden přišlo to, co jsem čekal už dlouho. Předhazování chyb z minulosti, shazování mé tvrdé práce a snaha o vzbuzení pocitu sebelítosti. Tedy slova: „Proč jako machruješ, kolik jsi shodil, když za to, že jsi to nabral, si můžeš sám.“ Ano. Tato slova nepřišla od nějakého anonymního hatera, ale od dobrého známého. Uražení lidi totiž rádi tnou do živého a tak se dotyčnému ani nedivím a ani netvrdím, že nemá pravdu. Má ji. Skutečně jsem si za to mohl sám. Vidíte ten rozdíl? Ne MŮŽU, ale MOHL. A tak jsem se zamyslel nad dvěma věcmi:

  • Nad minulostí:

Minulost je past co jsme si nastražili, když jsme v ní žili. Tato slova (která jsem si vypůjčil z písničky Tata Bojs) by měla být tesána do kamene. Neznám totiž žádného člověka, který by ve své minulosti neudělal jedinou chybu, a který by byl hrdý na všechny své činy. Minulost je past, nepřítel, ale taky spojenec. Ne opravdu si teď neprotiřečím. Jde totiž hlavně o nás a o to, jak se k minulosti sami stavíme. Minulost se stane pastí a nepřítelem, pokud se k ní neustále vracíme, litujeme toho, co se nám v ní nepovedlo a nedokážeme se od ní odrazit. Je třeba si přiznat holý fakt. Minulost už nezměníme, ať nad ní budeme přemítat sebevíc a ať se ji pokusíme sledovat z jakéhokoli úhlu. Z minulosti se ale můžeme naopak poučit a pak se stane právě oním spojencem. Pokud si totiž dokážeme sami sebekriticky připustit to, co jsme v minulosti neudělali dobře a na kterých křižovatkách jsme odbočili špatně, pak je velká pravděpodobnost, že v přítomnosti a hlavně v budoucnosti, tyto chyby už nezopakujeme. Proto neodsuzujme svou minulost, akceptujme to, jaká BYLA, a pokud s tím nejsme spokojeni, udělejme za ní tlustou čáru a začněme odznova. Hned. Teď. Ne někdy, až se na to budeme cítit, či až nám to přijde vhod, protože takový okamžik neexistuje. Nemysleme na minulost, ale žijme přítomností.

Přítomnost je prezent – nemusíš ho přijmout, ale těžko odmítnout. Těmito slovy Tata Bojs ve své písničce pokračují a myslím, že netřeba rozebírat pointu. 🙂

  • Nad nepřejícností a závistí:

Má motivace, proč jsem se o tom rozhodl založit tento blog a svůj progres sdílet s ostatními lidmi, je…

POKRAČOVAT VE ČTENÍ

Posted in Bez motivace to nejde, Thinspirace, Trocha srovnání je občas třeba

Říjen 20th, 2015 by scyther

Nedávno mi Cago poradil, abych si svůj „hubnoucí progress“ pořád fotil, jenže to mě moc nebaví. Vůbec první takovou fotku jsem si udělal v srpnu při založení této stránky. Od té doby jsem šel o dalších 10 kilo dolů, tak jsem si řekl, že s tou kulatou 60kg hranicí si udělám druhou srovnávací fotku. A jak vypadá takový šedesátikilový rozdíl můžete posoudit sami. Vlevo je fotka z koncertu v Polsku z roku 2012, vpravo je fotka aktuální. Sám docela koukám. 🙂
Když jsem kdysi dával do kupy svůj „seznam“ toho, co bych rád v životě vyzkoušel, nebo dokázal (ano na tom seznamu byl jak seskok padákem, bungee jumping, tak i spousta dalších bláznovin), dlouho jsem váhal nad bodem číslo 10. Nakonec jsem se rozhodl ho tam zařadit. Tento bod zní: „Zhubnout pod 90Kg.“ Tehdy jsem to bral jako něco, co asi nikdy nedokážu, jenže uplynul nějaký ten rok, dva a já si jsem ve stádiu, kdy už se nemůžu dočkat toho, až tenhle bod s hrdým pocitem ze seznamu vyškrtnu. Za poslední rok jsem nejenže dokázal 2x překonat svůj strach z výšek, ale hlavně překonat sebe sama. A už teď mi je jasné, že zhubnutím dalších pěti kilo a vyškrtnutím bodu číslo deset to neskončí. Co ho nahradí, to si nechám zatím pro sebe. Prozradím jen, že to bude opět pořádná výzva. 🙂

Ještě nejsem v cíli, ale pořád jsem o dost blíž než včera. A co vy? Už jste taky vyrazili?


 

Posted in Trocha srovnání je občas třeba, Ve zdravém těle zdravý duch

Září 4th, 2015 by scyther

V dobách své „největší formy“ jsem si koupil dva pásky, aby mi nepadaly kalhoty. Jeden nezkrácený visí už nějakou dobu ve skříni, kdy jsem jej vyměnil za tento, zkrácený. Stačily mi na něm při této výměně první tři dírky z pěti originálních. Jelikož ze startu to šlo dolů docela rychle, tak jsou vlastně neopotřebované. U čtvrté a páté dírky se tempo lehce zpomalilo ale šlo to pořád a já musel i přes zvolnění tempa postupně přidělat dvě dírky nové. Podle míry opotřebení pásku jde vidět, že u sedmé dírky se tato tendence na nějakou dobu zastavila a zhruba půl roku váha stagnovala a já ob měsíc střídal šestou a sedmou dírku. Po dvou letech od první návštěvy u Simony už to chtělo změnu a tak jsem najel na trošku jiný typ „diety.“ A není to tak dávno, co jsem musel přidělat další dírku navíc. 🙂 Prozřetelně jsem ty dírky udělal rovnou tři. Řekl jsem si, že dvě jako rezerva by mohly stačit. No a dneska ráno jsem byl za tuto prozřetelnost docela rád a první rezervu využil.
Ono se řekne: „Co to je jedna dírka v pásku?“ nebo „Co je to jeden krok u dvacetikilometrového běhu?“ Může se to zdát jako nic. Jak plivanec v oceánu. Jako zrnko písku v pískovišti.
Jenže jsou to právě tyto drobné krůčky, které nás dírku po dírce posouvají tam, kam my sami chceme. Jediné co stačí, je udělat ten první, nejdůležitější krok a pak už se nezastavit. A věřte mi. Každá další dírka navíc je dostatečnou motivací k tomu, aby se člověk na této cestě nezastavil.
Sami sebe se zkuste zeptat, jakým směrem chcete přidávat dírky na svém pásku. Já v tom mám už dávno jasno. A vy?

Posted in Trocha srovnání je občas třeba

Srpen 16th, 2015 by scyther

Už jsou to nějaké dva roky, co jsem vykročil na tuto záludnou bojovou stezku. Dva roky, během kterých jsem ušel asi kus cesty a dva roky, během kterých jsem se tak nějak smrskl. Ale ani po dvou letech nejsem ještě zdaleka v cíli této své cesty a notný kus jí mám stále před sebou. Už docela dlouhou dobu se mě lidi ptají, kolik že už jsem to shodil, jak jsem to udělal, proč, nač, zač, …

Tak jsem si řekl, že to zkusím nějak dát dohromady a pár postřehů z téhle cesty sepsat a třeba tím někoho dalšího popostrčit a thinspirovat 🙂 k tomu, aby se odhodlal a zkusil vykročit na svou vlastní cestu ze stínu. Pokud tady budete hledat nějaký zaručený „recept,“ či snad návod jak toho docílit, asi ho tu nenajdete. Spíš tu najdete kus sebeuvědomění se, odpověď na to, proč to dělám, pár osobních postřehů a výmluv z okolí, které jsem za ty dva roky tak nějak posbíral a taky pár dalších lidí, kteří jsou na podobné cestě jako já.

A třeba se najde i někdo takový, který si to tady u mě pročte a řekne si: „Sakra proč bych to nemohl zkusit taky?“ Nejtěžší krok je ten první, navíc když vůbec nevíte, jakým směrem vykročit, abyste došli tam, kam chcete. Ono jak taky člověk může dojít do cíle, když vlastně neví, kde ten cíl leží a kudy se k němu vydat. A tak pokud jste třeba už nějakou tu dobu na vážkách a stále se neumíte rozhoupat, rád vám s tím prvním krokem pomůžu. Teda spíš poradím kterým směrem se vydat. A když už se člověk na takovou cestu vydá, nějak se mu potom nechce vracet. 🙂

Na téhle své stránce budu postupně přidávat další svůj progres, pokles a postup na mé válečné stezce, takže hotový ráj pro stalkery. 🙂

Ondra

 

Výstřižek

Posted in Bez motivace to nejde, Trocha srovnání je občas třeba

Červenec 25th, 2015 by scyther

Za další tři roky bude ta houpačka převážena na opačnou stranu. 🙂

 

Posted in Trocha srovnání je občas třeba

Červen 21st, 2015 by scyther

Celý život si můžete myslet, že něco nejde. Ale jen do doby než zjistíte, že to naopak jde. A ono to opravdu jde. Jen je třeba chtít. A co vy? Chcete?

11813292_1857269321164847_1955395103114517599_n

Posted in Bez motivace to nejde, Trocha srovnání je občas třeba

Březen 29th, 2015 by scyther

… jako člověk. kdybych se neznal, tak si řeknu, že vypadám docela k světu. 😀 Ve srovnání s tím, jak jsem vypadal před rokem a půl docela změna. Další kopanec do zadku k tomu vytrvat a nevzdát se.

Posted in Trocha srovnání je občas třeba

Listopad 11th, 2014 by scyther

Za rok 2014 šlo dolů dalších 18 kilo. Pomalu se blížím prvnímu milníku, kdy bude váha ukazovat už JEN dvouciferné číslo.

10850319_1728021667422947_3490929347091812023_n

Posted in Trocha srovnání je občas třeba

Inline
Inline