Co se dělo ty poslední tři roky?

Prázdniny byly tak trochu „rychlé.“ Takže na blogu vlastně nepřibyl jediný článek. Nějak mi totiž nepřišlo, že by se dělo něco natolik zásadního, co bych chtěl sdělit dál. I když vlastně. Nejen prázdniny byly hektické.

Ony poslední tři roky u mě byly divoké. Ale to už tak bývá, když se snažíte skloubit víc aktivit do 24 hodin každého dne v týdnu. Přes týden vstávat o půl páté, na šest hurá do práce, po ní makat na svém snu ve fitku, nebo nakoupit a strávit odpoledne vařením v kuchyni, občas je třeba vyprat a vyžehlit a to vše s výjimkou pátků, protože páteční odpoledne a sobotní rána a dopoledne patřila poslední roky přednáškám na vysoké škole, ze kterých jsem v sobotní odpoledne rovnou cestou směroval na čtrnáctou hodinu do studia rádia čas rock, kde jsem vysílal až do večera a pokračoval zase v neděli od rána až do dvou. A každou neděli po 14 hodině jsem si užíval ten pověstný a zasloužený víkend. 🙂 Mých cca 5 hodin volna. A pořád mi přijde, že jsem za ty poslední roky stihl strašně málo a ten čas jsem mohl využít lépe a mohl jsem udělat mnohem víc.

Letos v únoru jsem po zhruba čtyřech letech skončil v rádiu a tak jsem volné víkendy mohl konečně věnovat dodělávkám rekonstrukce bytu, v dubnu jsem dobral loňskou dovolenou (místo nemocenské) na válení se v posteli po plastice břicha, v květnu jsem úspěšně zakončil studium na vysoké škole, v červnu si za to vyzvedl „bronzový diplom z plavání,“ první prázdninový týden se nastěhoval do svého vlastního bytu a pořídil si do něj i živého parťáka – kocoura, který dostal jméno Orfeus. 🙂 A taky jsem se část svého volného času rozhodl věnovat těm, co jim ho třeba už moc nezbývá.

No a co teď? Asi je čas pustit se do další várky plnění svých snů. Můj bucket list, tedy seznam toho, co všechno bych rád někdy v životě zkusil, se z původních 17-ti položek, které jsem na něj v roce 2013 napsal, rozrostl na dosavadních 29. Z toho jsem jich za ty čtyři roky proškrtal už 14. Dá-li zdraví, situace a finanční možnosti, budou přibývat i další. Ne všechny mé sny jsou ale tak finančně nákladné, jako procházka po velké čínské zdi, nebo pilotní průkaz na letadlo. Příští věc mě třeba nebude stát nic. Teda kromě pevných nervů, protože naučit se pískat na prsty, to chci už moc dlouho a pořád mi to nějak nejde. 😀

A jak to vypadalo?

Show must go on – poslední rádiové selfíčko

Zásadní životní krok – plastika břicha

 

Rekonstrukce bytu byla zdlouhavá – mé doupě loni a letos

Jsem Magor a mám na to i papír – oficiální předání bronzového diplomu z plavání

Kočičák Orfeus – nový kámoš do deště

 

 

 


Reklama

Komentáře

Komentáře

Srpen 25th, 2017 by
Inline
Inline