Kdo jsem (byl)

Vítejte na mé stránce, která mapuje mou (jak ji nazývám) CESTU ZE STÍNU.

Jmenuji se Ondra Šebestík. Kdo aktuálně JSEM, k tomu se postupně dostanu. Nejprve mi dovolte podělit se s vámi o to, kdo jsem (ještě docela nedávno) BYL.


KDO JSEM BYL:

IMG_1439629304389Od malička jsem byl obézní. A jelikož slovo obézní mi vždycky bylo proti srsti a znělo mi jako nějaká nadávka, či dokonce urážka, byť se jedná o oficiální lékařské označení, byl jsem svými slovy vždy otylý, při těle, buclatý a ke konci, jak jsem s oblibou říkal a nebyl vůbec daleko od pravdy, vyžraný. Hantýrkou doktorů jsem byl prostě morbidně obézní a veškeré jejich snažení o nějakou mou změnu bylo v tom, že mi vždy jen vyčítavě řekli: „Měl byste zhubnout.“ či mi v dobrém rozmaru dali kupu letáků a brožurek se seznamem toho, co bych měl jíst a co ne a tím to pro ně haslo – další. Řeknu vám. Takový leták se barevnými tabulkami a nejrůznějšími animacemi vypadá sice super, ale když vám k němu doktor jen řekne, abyste si to přečetli a řídili se tím, je to k ničemu.

Jelikož doma byli (a dodnes jsou) takto „při těle“ všichni, protože maminka je vyučená kuchařka, která ani dnes neumí uvařit pro méně jak 5 lidí, i když vaří pro dva 🙂 a vedle toho, že „to se musí sníst, protože se to přece nevyhodí“ mě taky skvěle naučila hledat chybu všude jinde, jen ne u sebe, jsem se smířil s tím, že to tak je prostě geneticky dané a jiné to už nikdy nebude. To, že jsem se jako malý nenaučil snídat, ani svačit, obědval jsem až někdy okolo 16 hodiny, kdy jsem se nacpal k prasknutí, pak se průběžně dojídal vším možným a večer si dal zbytek uzeného bůčku od „oběda,“ to jsem bral jako něco úplně normálního. S odstupem času si čím dál víc uvědomuji, co bylo celou tu dobu špatně, ale bohužel, stalo se a nezbývá, než se smířit s tím, že jsem byl tak strašně dlouho slepý. Jak dnes říkám, za celý můj problém mohla „genetika.“ Plná lednička a plné hrnce pěkně tučné a pěkně sladké genetiky. 🙂

maxCelý život jsem si říkal, jak je to strašně nefér, ale byl jsem vnitřně smířený s tím, co mi bylo okolím štěpeno do hlavy. Můžou za to geny, sedavý způsob života (ono se taky docela blbě sportuje s tolika kily navíc) a nikdy to jiné nebude. Proto jsem se ani nedivil, když při každém stoupnutí na váhu, tato ukazovala o několik kilo víc. Bral jsem to s humorem a snažil se na ni stoupat co možná nejméně, jen pokud to bylo nezbytně nutné. Tedy ideálně jen při preventivních kontrolách u doktora, kdy jsem vždycky dostal notnou dávku výčitek a deprimujících výtek. Ty, při ohlédnutí zpět, taky zrovna 2x psychicky nepomohly. A tak to šlo od školky, přes školu, kdy už v osmé třídě ukazovala váha neuvěřitelných 111 kilo!!!, gympl a vysokou až do 31.12.2012, kdy jsem ukončil pracovní poměr v bývalé práci. Od 01.01.2013 jsem nastoupil do nového zaměstnání a při nástupní lékařské prohlídce rafička váhy ukazovala 155Kg. Jako už tolikrát jsem si řekl, že by to na této váze chtělo aspoň zastavit, když už nic. A jelikož v nové práci mě místo tří směn čekala jen klasická pracovní doba, řekl jsem si, že zkusím takový malý pokus. Všichni tvrdí, že snídaně je základ dne, tak začnu snídat a přestanu večeřet. Tak jsem to teda zkusil. Každé ráno jsem si koupil 4 koblížky a ty po příjezdu do práce spořádal. Jelikož jsem navíc dostal kancelář v třetím patře bez výtahu a každé ráno připomínalo výstup na K2 a já hledal kyslíkový stan, po cca půl roce se mě pár lidí zeptalo, jestli jsem nezhubl. Jasně. Já. Když už se mě ale ptal třetí člověk a neznělo to sarkasticky, tak mi to nedalo. Našel jsem doma zaprášenou váhu a docela koukal, když opravdu ukazovala o cca 10 kilo méně. To mi vyrazilo dech doslova víc, jak to „moje“ třetí patro. A tady končí příběh o tom, kdo jsem BYL a začíná nová etapa. Ta, kde můžu být hrdý na to, kým JSEM.


KDO JSEM:

001Během července roku 2013 mi to začalo v hlavě šrotovat a říkal jsem si, že pokud to opravdu funguje, tak tomu zkusím prostě dát šanci. Po nějaké době jsem se odhodlal a při kontrole u své obvodní „šamanky“ se nedůvěřivě zeptal, zda nezná nějakého výživového poradce, který tomu opravdu rozumí. A poprvé v životě jsem od doktora dostal radu, která měla opravdu váhu. K dnešnímu dni (12.08.2015) se ta váha rovná cca 50 Kg a VĚŘÍM, že ještě dalších 20 Kg ubude (tuto metu – 70 kilo dole – se mi podařilo dosáhnout v prosinci roku 2016). 🙂 Doktorka mi prozradila, že  v Ostravě je nějaká paní Nesitová, která docela ví jak na to. Nečekal jsem a 12. Srpna už jsem byl v její poradně. Byl jsem mile překvapen, že šlo o prvního člověka, co nepoužíval „taktiku“ výčitek jako všichni ostatní, ale po zvážení, kdy její váha ukazovala pro mě neuvěřitelných 144 Kg (tedy o 11 Kg méně, než v lednu váha u doktora) mi řekla, že pomalu zkusíme sundat 4 kila dolů tak, aby první dvojčíslí bylo 13. Jak rychle byly ty 4 kila dole, to je zmapováno TADY 🙂. Musím přiznat, že když jsem viděl, jak dobře to funguje (i když ze startu šlo hodně o vodu), bylo to jako dostat koňskou dávku motivace. A to jsem neudělal nic jiného, než že jsem dva týdny striktně dodržel jídelníček, který mi byl předepsán. Ani bonbón, ani kostka cukru do kafe, prostě nic víc, než co bylo na jídelníčku. Sranda byla hlavně v tom, že jsem si připadal, jako bych jedl jako Otesánek. A přitom šla kila dolů. Po měsíci rovnou 10 Kg. 12. srpna 2015 je to přesně dva roky od doby, kdy jsem udělal své životní rozhodnutí, které rovná se 50 kilům dole.  Změnil jsem přístup k životu, navíc začal sportovat a začal si plnit své sny. Udělal jsem si papíry na motorku, navíc si motorku koupil, absolvoval jsem seskok padákem, dokončil triatlon, … Prostě jsem začal dělat věci, které jsem před těmi padesáti kily považoval za nemyslitelné. A stále v tom pokračuji. Kdyby mi někdo řekl, že budu schopný uběhnout půlmaraton, prasknu smíchy. 11.září roku 2016, jsem to zvládl a kupodivu nepraskl. Ale nespím na růžích a můj cíl pro rok 2017 je jasný. Do dubna se dostat pod 80 kilo (můj sen je 77,5 kila abych se mohl chvástat, že jsem skutečně poloviční 😀 ) a podstoupit plastickou operaci břicha a hrudníku pro odstranění přebytečné kůže. A potom? Nabrat svaly a zúčastnit se kulturistické soutěže. Už jen z principu, abych nejen sobě, ale i lidem dokázal, že se dá dosáhnout skutečně všeho.

Tak to je kým JSEM teď. Novým člověkem s novou perspektivou a vizí. Otázkou však je, kým BUDU.


KDO BUDU:

Jedno vím jistě. Už nechci být a hlavně NEBUDU tím, kým jsem BYL, protože občas stačí otevřít oči dokořán, nahlédnout na věci kolem sebe z jiného úhlu pohledu, přiznat si vlastní chyby a mít vůli je napravit a když se pak člověk ohlédne za sebe, je mu jasné, že už je znovu absolvovat nehodlá.

Důležité na této cestě je však mít jasný cíl. Ten můj se aktuálně v dohledné době upíná k tomu, aby má tělesná hmotnost byla vyjádřena dvojciferným číslem a aby se můj BMI posunul z kategorie obezita do kategorie nadváha. Toho chci docílit do konce roku 2015. Obého jsem dosáhl v září roku 2015. A z dlouhodobého pohledu je můj vysněný cíl na váze vidět 85 Kg (dosáhnuto v prosinci 2016), kdy tyto budou tvořeny primárně svalovou hmotou (na tom se pracuje) a BMI bude poprvé v životě hlásat – v normálu.

A jestli vám třeba něco z mého příběhu zní tak nějak povědomě a taky byste rádi vystoupili z vlastního stínu, můžu vám klidně poradit kde a jak začít a taky to rád udělám. Musíte pro to udělat dvě věci. Nebát se a zeptat se 🙂

ondra@thinspiration.cz


PÁR SLOV NA ZÁVĚR:

Pokud máte nějaká ta kila navíc a stále si nejste jistí jestli ano, či jo, poradím vám pro začátek pouze jediné. Na nic nečekejte, jděte do toho a začněte ideálně ještě dnes. Na posledních několika letech života totiž lituji pouze jediné věci. A to, že mi to docvaklo až tak pozdě a já jsem se nerozhoupal o pár let dřív. A nebojte se. Zprvu se vám budou lidi kolem nejspíš nevěřícně smát, budou si klepat na čelo o co se jakože snažíte, ale on je ten smích přejde, až uvidí, že zatím co oni se jen smáli, vy jste ušli takový kus cesty a postupně své dotazy z „Proč to jako děláš?“ přeformulují na: „Jak to prosím Tě děláš?“

A nezapomeňte na to hlavní:

Jediný, pro koho to děláte jste jen a jen VY a vaše zdraví.“


Mám snad všechny sociální sítě co jdou, ale nejvíc mě baví Instagram, protože právě tam jsou lidi, kteří v tom jsou se mnou.


Komentáře

Komentáře

Srpen 11th, 2015 by scyther
Inline
Inline